Jak jsem se stal rybářem

Vzpomínám, když jsem byl dítě a chodíval jsem kolem rybníka, kde seděli rybáři a v naprosté tichosti čekali na záběr, jak jsem si o nich myslel, že jsou divní. Nemohl jsem tehdy pochopit, jak můžou tak dlouho sedět, často potichu a zcela bez hnutí, na jednom místě i několik hodin. Připadalo mi to absolutně nudné.

Kromě toho jsem v rodině neměl nikoho, kdo by rybářem byl a přiblížil mě tak této zálibě.

Když se sám na sebe dívám do minulosti, vidím, že jsem byl doslova předurčen k tomu, abych neměl s rybařením vůbec nic společného. A prvních 35 let mého života tomu skutečně odpovídalo. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu rybářem, asi bych se na něj díval jako na blázna.

A přece jsem se rybářem stal. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Oženil jsem se. Ne, že by moje žena byla rybářkou. Ale její tatínek ano. A byl to právě on, kdo mě zasvětil do tajů i krás rybaření. A nikdy mu za to nepřestanu být vděčný.